PORTRÉT REVOLUCIONÁŘE ROMANTIKA

Viktor Dyk

PORTRÉT REVOLUCIONÁŘE ROMANTIKA
Za účel života si toto kladu: Dnes postavíme v noci barikádu, neb nelze už, by národ snášel dál, jak hrá s ním vláda měšťácká a král. Svou barikádu stavíme. Než vězme: Až vzejde den, ji tupý žoldák vezme. My bez naděje jdeme do boje. Nadarmo Gavroche sbírá náboje. Ne; – barikáda naše neodolá. A přece jdeme: budoucnost nás volá. A umírám-li, marně neumru. Ti po nás vtáhnou jistě do Louvru. Noc ještě však a zbývá ještě chvíle své mansardy si vzpomenout, své milé. A zadumaně k hvězdám hledíce svíráme prudce svoje ručnice, 32 tak jak jsem v náruč svíral Fanchette křehkou, jak Paříž krásnou, jako oblak lehkou, tu Fanchette, jejíž zrak se zítra zrosí, že příliš pozdě srdce vzpomnělo si. 33