PORTRÉT JINOCHA LET DEVADESÁTÝCH XIX. VĚKU

Viktor Dyk

PORTRÉT JINOCHA LET DEVADESÁTÝCH XIX. VĚKU
Mé království je samota a děs, a proto budu nocí bloudit dnes. Dál půjdu s tváří zamračenou, zlobnou. Tož poesie zhyň, než býti dívkou svolnou. Mně umění je nezkrocený oř. Hodiny věčnost bijící dí: „Tvoř!“ A rád bych mluvil Zarathustrů stylem, než bloudím příliš teskným světa dílem. Syn národa, jenž hanby necítí, zlověstně chtěl by do tmy zavýti: Váš ideál je pro mne příliš malý. My obzor žabí stokrát proklínali. Z instinktu nenávidě buržoy dost nezhloup’ semjsem, bych věřil Marxovi. A vše mne dráždí, co náš průměr těší. Mám Čechy rád, však hnusni jsou mi Češi. 36 Teď nad zábradlím chvíle dumavá: nade mnou nebe, dole Vltava. Větérek ranní do tváři mi vdechne a mohu říc’, co nikdo nevyslechne: Že popíraje, rád bych zjistil klad, že odsuzuje, mýlil bych se rád, že klna noci smutné, beze spánku, rád díval bych se lepších do červánků. 37