PORTRÉT DOBRODRUHA

PORTRÉT DOBRODRUHA
Boj vždycky miloval. A neuhýbal seči. Boj vždycky miloval. A vlastně nebezpečí. Propast ho vábila, jež zprava, zleva zela. Hru hodně hazardní krev nepokojná chtěla. Tam vždycky spěchával, kde blýská to a hřímá. Pluk, který k boji ved’, věc sice hájil Říma, však s klidným svědomím žold bral by druhé strany, vždy stejně vojácký, vždy stejně odhodlaný. Krvavý přečkal soud a poražených holdhold, vyhraných panství bral, jak voják bral svůj žold. A v Čechách zemřel pak, jak zlý i dobrý zmírá, a dravčím pohledem s portrétu na mne zírá. A dravčí pohled ten, pohrdající raby, z tmy staleté se ptá: Proč byli jste tak slabí? 28 Z tmy staleté se ptá: Zda silnější jste teď? A oči číhají na moji odpověď! A očí plamínek žhne ze tmy staleté. Plamínek očí dí: Zas slabí budete? – – – – – – – – – – – – – – – – – – Víc oči portrétu nemluví, nepoví. Číhají oči dobrodruhovy. 29