Staletému dubu.

Adolf Brabec

Příteli můj, v našem smutném kraji, osamělý štíte starých dob, kořeny tvé svaly předků tají, Husa, Žižky, starých českých stop. Kořeny tvé pevně tkví v té zemi, zkypřené kdys krví Husitů, mnohému se zdáš být věčně němý, když na chvíli se staví tu. Mnoho chceš všem ještě, druhu, říci, pamětníku doby minulé, když tvé listy v podzim harašící planou zlatem v klubko svinulé. Každý list je okem tvojí hlavy, co jsi prožil, vše mně tlumočí, svědku velké jihočeské slávy, hrdě dívám se ti do očí. Cítím ještě hrdost, vzdor a štěstí, jež v srdci střežíš sta roků, nádheru, když citů mohu vnésti pod tvůj baldachýn, náš proroku!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1044. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ALOISU JIRÁSKOVI. (Antonín Klášterský)
  2. Českému jihu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. EXULANT. (Jaroslav Goll)
  4. NA PRAHU. (Václav Jaromír Picek)
  5. Poslání. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  6. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  7. PAMÁTCE ŽIŽKOVĚ (Bohdan Kaminský)
  8. ČESKÝM MATKÁM! (Xaver Dvořák)
  9. TY’S NEUMŘELA!... (Emanuel z Čenkova)
  10. Mrtvým vlastencům. (Svatopluk Čech)