Procházka v parku

Adolf Brabec

Na večer jdu si každý den na bílou stezku parku zas, když rudý slunka zážeh, jas ve listí směs je zapředen. Vzduch chladem bývá rozředěn a mile dýše vůkol keř, ze žaláře že vyveden, mním opouštěje domu šeř. A bazenu mne šedá čeř zve sobě blíž a vodopád, ve zajetí však chudá zvěř mne vábí víc než kdesi chlad. Tam papouška zřím v kleci spat, ve pestrém šatě, smutný zrak teď povzdechl si teskně tak, že divnou dumou hned jsem jat. Pták zná mne, dlouho zřím jej již, ve kleci smutně sedá vždy a hlavu bílou kloní níž, ptá se, kdy bude konec, kdy?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

299. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  2. Rok. (Augustin Eugen Mužík)
  3. CHALOUPKA V LESE (Jaroslav Vrchlický)
  4. na horách (Stanislav Kostka Neumann)
  5. A KAM TY JSI LETĚLA? (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Lesní zátiší. (Emanuel z Čenkova)
  7. Dýmka. (Matěj Havelka)
  8. Na čekání. (Josef Svatopluk Machar)
  9. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  10. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)