Rok.

Augustin Eugen Mužík

Co zimou se prožene chvílí, ty já jsem provzpomínal; můj duch se stokráte v noci těch plání sněhem k ní hnal. I vzplálo jaro a ledy již v bystřin roztály spád. Mé srdce k ní potokem spělo jak květ, jenž urván byv, svad. A za léta skalní holub jak mihne se lovci v zrak, má mysl k ní toužila v dálku jak s raněným křídlem pták. Teď jeseň mne spoutala pustá, a život můj – zloupený strom, jejž pro zimy hroznější bouře za léta ušetřil hrom.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

194. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na čekání. (Josef Svatopluk Machar)
  2. A KAM TY JSI LETĚLA? (Karel Dostál-Lutinov)
  3. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  4. Dýmka. (Matěj Havelka)
  5. LESY (Antonín Klášterský)
  6. TAM POD STROMEM (Eduard Albert)
  7. Procházka v parku (Adolf Brabec)
  8. VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy (Antonín Klášterský)
  9. 12. Letěly koroptve plaché (Karel Hynek Mácha)
  10. Stesk. (Adolf Heyduk)