Rok.

Augustin Eugen Mužík

Rok.
Co zimou se prožene chvílí, ty já jsem provzpomínal; můj duch se stokráte v noci těch plání sněhem k ní hnal. I vzplálo jaro a ledy již v bystřin roztály spád. Mé srdce k ní potokem spělo jak květ, jenž urván byv, svad. A za léta skalní holub jak mihne se lovci v zrak, má mysl k ní toužila v dálku jak s raněným křídlem pták. Teď jeseň mne spoutala pustá, a život můj – sloupenýzloupený strom, jejž pro zimy hroznější bouře za léta ušetřil hrom. [91]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík