VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy

Antonín Klášterský

Když Pochybnost své stáhne zase drápy a božské síly ovane mne tucha, jak čár tvůj vznese nad prach mého ducha a v jakou rozkoš tvoření jej ztápí! Tu krůpěj práce čelo moje skrápí, zrak hoří však, jak zimnice když suchá by žhnula v něm, a srdce-neposlucha je sokol spoutaný, jenž dostal kápi. Leč někdy čár tvůj nad všecky mé síly, a srdce mé, jež tiše bilo zatím, se zvedne v zpouře, vášni, láskou zšílí. Tu zdává se mi, každý mžik že vrhnu se, drahá, k tobě, ústa tvoje zchvátím a tebe celou, celou na hruď strhnu.

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

392. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Viktor Dyk)
  2. O DVOU SRDCÍCH (Antonín Sova)
  3. Různé cesty. (Adolf Heyduk)
  4. SLAVNÁ KOŘIST (Antonín Sova)
  5. Tebe chci! (Adolf Heyduk)
  6. Stesk. (Adolf Heyduk)
  7. NOČNÍ ZPĚV MERLÍNA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. OSUDU. (Josef Václav Sládek)
  9. Smrt na samotě. (Adolf Heyduk)
  10. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)