VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy

Antonín Klášterský

VI.
Když Pochybnost své stáhne zase drápy Když Pochybnost své stáhne zase drápy
a božské síly ovane mne tucha, jak čár tvůj vznese nad prach mého ducha a v jakou rozkoš tvoření jej ztápí! Tu krůpěj práce čelo moje skrápí, zrak hoří však, jak zimnice když suchá by žhnula v něm, a srdce-neposlucha je sokol spoutaný, jenž dostal kápi. Leč někdy čár tvůj nad všecky mé síly, a srdce mé, jež tiše bilo zatím, se zvedne v zpouře, vášni, láskou zšílí. Tu zdává se mi, každý mžik že vrhnu se, drahá, k tobě, ústa tvoje zchvátím a tebe celou, celou na hruď strhnu. 52

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský