Vzpomínka na matku.
1.
Tak jak když někdo tiše pláče,
dnes venku jarní vítr lká,
od okna k oknu letí, skáče,
kde vykvetla již fialka.
Když máj na blízku, vidím znovu
mou drahou, mrtvou matku zas,
co květů svadlo na tom rovu,
v němž stlívá její krásný vlas.
Jak liliový sen šla žitím,
a byla krásná, jako květ,
zrak její slunný ve svém cítím
ač mrtva je již třicet let...
36
2.
Spi tiše matko – přešly doby,
spi sladce v jihočeské zemi,
nach západu hrob růží zdobí,
když smutně plane alejemi.
A soucitná snad ruka bílá
do dnes tvůj břečtan vodou skropí,
z jihu Čech, kde Ty jsi žila,
náš rod, když zmizel beze stopy.
Spi matičko má i bez květů
pod šumavskou zde českou branou,
vždy navštívím Tě v spěšném letu,
dát s bohem Ti i na shledanou!
37
3.
Noc zádumčivá, smutná jako hrob
nic nepoví...
Je říjen, žluté listí padá již,
déšť ledový.
V černých mračnech měsíc procitá,
Ty pevně spíš
na hřbitově tam u zdi, má milá,
a dávno již...
38