Vzpomínka na matku.

Adolf Brabec

Vzpomínka na matku.
1.
Tak jak když někdo tiše pláče, dnes venku jarní vítr lká, od okna k oknu letí, skáče, kde vykvetla již fialka. Když máj na blízku, vidím znovu mou drahou, mrtvou matku zas, co květů svadlo na tom rovu, v němž stlívá její krásný vlas. Jak liliový sen šla žitím, a byla krásná, jako květ, zrak její slunný ve svém cítím ač mrtva je již třicet let... 36
2.
Spi tiše matko – přešly doby, spi sladce v jihočeské zemi, nach západu hrob růží zdobí, když smutně plane alejemi. A soucitná snad ruka bílá do dnes tvůj břečtan vodou skropí, z jihu Čech, kde Ty jsi žila, náš rod, když zmizel beze stopy. Spi matičko má i bez květů pod šumavskou zde českou branou, vždy navštívím Tě v spěšném letu, dát s bohem Ti i na shledanou! 37
3.
Noc zádumčivá, smutná jako hrob nic nepoví... Je říjen, žluté listí padá již, déšť ledový. V černých mračnech měsíc procitá, Ty pevně spíš na hřbitově tam u zdi, má milá, a dávno již... 38