Harmonie.

Adolf Brabec

Harmonie.
Je vlahý večer, plný vůně květů, ve stínu splývá stromů zeleň zlatázlatá, v daleku se třpytí záře světů a bílý měsíc na nebes chvátá. Jak akkord houslí nedoznělý nad spící zemí padá sladké snění v duše, které za dne krvácely, se vkrádá sladké zapomění. Spí země, voní kraj a lesy a když tvé oči mne svou touhou spíjí, a píseň slavičí jen ten teskní kdesi, je mojí touze sladkou harmonií. 41