Smutná cesta.

Adolf Brabec

Smutná cesta.
Šel cestou smutnou, sám jsem šel, kol žluté listí vítr rval, a měsíc dosud nevyšel, by září svou kraj zulíbal. V kraji smutno, v srdci též, nač ještě žít a toužiti, lze poznat jenom klam a lež a bolest třeba prožíti. Jdu dál, kam nevím ani sám, do noci jdu a dálavy, pár upomínek v duši mám a zrak od pláče krvavý... 7