Poslední chvíle.

Adolf Brabec

Poslední chvíle. (Improvisace.)
Všecko bílo, plno měsíčního světla – Padám, volám, klesám, ticho zas... Ozvěna mých zvuků, ta ach nedolétla v tiché kraje, kde plá slunka jas. Pozdní večer, hrozba zvonů táhne plání, černých havranů jsem zahled’ let; jakby cítili mé těžké umírání, rozloučit se přišli naposled. Zase ticho... prázdno... svíce mírně plane, duše mojí atom zhasíná, mrtvo blízko... mráz mi v údy stuhlé vane, v extasi se cit můj napíná. Vzduchem kříže planou, lebky krvácejí, mladé tváře, vlastní tváře zřím; 29 šíleně se nervy v těle zdraném chvějí, mrtvé ruce kynou zášeřím. Myšlénky se ztrácí, v krvi city plovou, upír černý krev mi vyssává; a tou září očí, září fosforovou poslední dech žití uspává...! 30
Básně v knize Hvězdy a bludičky:
  1. Smutná cesta.
  2. Vdovec.
  3. In memoriam.
  4. Když růže rozkvetou.
  5. Vzpomínka.
  6. Poslední květ.
  7. Nálada.
  8. Konec.
  9. Ve velkoměstě.
  10. Vzpomínkový svět.
  11. ***   Jsem jenom sen, jenž v jiný se zas změní,
  12. Touha.
  13. Píseň listopadu.
  14. Kam jdu?
  15. Poslední chvíle.
  16. Na Krumlově.
  17. Písnička.
  18. Když volným tokem krev se ztrácí...
  19. Přání.
  20. Vzpomínka na matku.
  21. Osud.
  22. Večer.
  23. Harmonie.
  24. Za mrtvou herečkou.
  25. Podzimní nálada.
  26. Stesk.
  27. Vášeň.
  28. Na rozloučenou.