Za mrtvou herečkou.
Je mrtva herečka a dvaadvacet roků,
co krásných slov v těch slovech pohřbeno,
ač člověk neznal ji, přec slzu cítí v oku,
vždyť ví, že mladé žití zničeno.
Jak bludné ptáče rozlétla se širým světem,
jí ideálem bylo umění,
když nemohla být hvězdou, byla aspoň květem,
v srdci touhu, v očích nadšení.
Co bojů, sklamání as zažila v tom žití,
na prknech, která znamenají svět,
kde vavřín hledalahledala, tam našla uschlé kvítí,
ač sama rozkvetla, jak čarný květ.
42
Ó, mrtvý květe, škoda tvojich mladých roků,
co krásných snů v nich leží zborceno,
kdo pohřeb tvůj zřel, slzu cítil v oku,
vždyť tušil, co snů krásných ztraceno...!
43