KVĚT SAMOT.

Adolf Brabec

Když usne touha ve hlubinách a v duši zvoní klekání, květ samot voní po krajinách a k snům se tiše uklání. V propastech je jeho říše, v smutných srdcích jeho sad, v troskách snů mých vykvet tiše, kde dříve strměl pyšný hrad...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

191. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Probuzení. (Karel Babánek)
  2. Až zemru... (Josef Kuchař)
  3. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)
  4. Večer. (Bohuslav Čermák)
  5. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  6. V květu lípy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Upomínky. (Adolf Heyduk)
  8. ROZEPNI SVÁ KŘÍDLA PERUTÁ... (Ludvík Lošťák)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  10. Křepelka. (Matěj Havelka)