SVÉMU ŽITÍ.

Adolf Brabec

SVÉMU ŽITÍ.
Nad sutinou jen hrůznou v minulý hledím čas, ač slyším hudbu luznou, přec padá slza s řas. Jen hrstka květů štěstí, se trousí sem a tam, a musím vše to nésti, proč nevím ani sám. A družné poupě lásky, juž dávno kryje zem, je jak ty mládí zkazky, jen zmaru údělem. Jen hořkost v duši zbývá, a naděj v temnu spí, a smutně hlavou kývá, vždyť kletba na ní lpí! 29

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec