VLAKEM.

Adolf Brabec

Tak vlakem jedu pořád dál po širé, chudé pláni, jen tmavá čela příkrých skal se tu tam ke mně sklání. Když zase zeleň trávy, květ do očí mých mi šlehá, tu prudší než ten vlaku let do duše tíha lehá. Však dál tou stepí travnatou, kde ve barvách vše žije, kde v zeleň hustou, šťavnatou čáp bílým křídlem bije: Hle, tam ve lůně modrých hor se skrývá věž, tam víska, teď most zřím, kolem modrý bor, teď stroj u dráhy píská. Na skráň tu tisknu ruku svou, do dálky když se dívám, a slzu, slzu třpytivou, ve dlani svoji skrývám...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

287. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER. (Karel Babánek)
  2. VYJÍŽĎKA. (Karel Červinka)
  3. DOMOV (Božena Benešová)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. Echo z hlubin. (Julius Alois Koráb)
  6. Vyjížďka do lesů. (Karel Červinka)
  7. ČERNÁ PRSŤ. (Antonín Sova)
  8. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí (Karel Nejč)
  9. DEN V ŘÍJNU (Viktor Dyk)
  10. VENKOVSKÁ IDYLKA (Josef Svatopluk Machar)