ROZLOUČENÍ.

Adolf Brabec

Bolestně tak, tesklivě, loučí léto s námi se, stříbrná niť po nivě splétá síť svou ke bříze... Žlutavou jdu pěšinou, v kraj tak zírám mlhavý, kde za naší dědinou zřit je rysy Šumavy. Z parku hledím teskně ven, všude barva duhová, v duši mé však dřímá jen žalost divná bez slova. Vzduchem čistým, prořídlým, pták jak křížek přeletá, hned zas motýl letem mdlým, křídlem pestrým třepetá! Jeřábů plod krvavě prořídlými větvemi možno zřít plát v dálavě – svadlé listy na zemi. Svadlo všecko, láska má blaží teď snad jiného očima a vláskama – nelituji ničeho.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

162. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. Kam rád chodím. (Alois Škampa)
  3. LÉTO DUŠE (Antonín Sova)
  4. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  5. POD SVATOBOREM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  7. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  8. S BŘEMENEM STESKU (Stanislav Kostka Neumann)
  9. DOMOV (Božena Benešová)
  10. Echo z hlubin. (Julius Alois Koráb)