BÍLÝ KVĚT.

Adolf Brabec

Mám květy rád, když v tichou alej padají jak vonného by sněhu přikrov bílý, kde sklánějí se větve tiše na kraji, a hlavy v šumném rozhovoru chýlí. Jak sněhovou bych kráčel cestou bělavou, zřím lásky svojí otisk nožky malé, když s úsměvem si měsíc nad hlavou v aleji ztichlé zdříml náhle. Té černovlásky nožka malá v střevíčku, jak z aleje by naposled tu odcházela, se třpytnou tajnou slzou na líčku, a bílá květina se pod nožkou jí chvěla.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

125. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  2. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  3. XVI. Sedím v besídce, (Adolf Heyduk)
  4. TOUHA. (Adolf Brabec)
  5. JABLOŇOVÉ KVĚTY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Láska a květiny. (Antonín Klášterský)
  7. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  8. UTIŠENÍ. (Adolf Brabec)
  9. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)
  10. Tizianova Flora. (Antonín Klášterský)