BÍLÝ KVĚT.

Adolf Brabec

BÍLÝ KVĚT.
1-1Mám květy rád, když v tichou alej padají 1-2jak vonného by sněhu přikrov bílý, 1-3kde sklánějí se větve tiše na kraji, 1-4a hlavy v šumném rozhovoru chýlí. 2-1Jak sněhovou bych kráčel cestou bělavou, 2-2zřím lásky svojí otisk nožky malémalé, 2-3když s úsměvem si měsíc nad hlavou 2-4v aleji ztichlé zdřmílzdříml náhle. 3-1Té černovlásky nožka malá v střevíčku, 3-2jak z aleje by naposled tu odcházela, 3-3se třpytnou tajnou slzou na líčku, 3-4a bílá květina se pod nožkou jí chvěla. 94

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec