ROZLOUČENÍ.

Adolf Brabec

ROZLOUČENÍ.
Potichu, dítě, potichu, svou ručku podej naposled, rozloučíš-li se ve smíchu, neuzříš zvlhnout ni můj hled. Snad slova tvoje poslední, jak zpěvy vyzní ptáčete, ve zrak můj kalný pohlédni, se smíchem ptej se: „pláčete“? Svůj pláč ni slzu nezdusím, vždyť těžko pláč se přemůže, snad víc však bolu nezkusím, než ten, kdo plakat nemůže! 107

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec