ROZLOUČENÍ.

Adolf Brabec

Potichu, dítě, potichu, svou ručku podej naposled, rozloučíš-li se ve smíchu, neuzříš zvlhnout ni můj hled. Snad slova tvoje poslední, jak zpěvy vyzní ptáčete, ve zrak můj kalný pohlédni, se smíchem ptej se: „pláčete“? Svůj pláč ni slzu nezdusím, vždyť těžko pláč se přemůže, snad víc však bolu nezkusím, než ten, kdo plakat nemůže!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

155. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. ŠÍLENÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Den (Stanislav Kostka Neumann)
  3. BEZDĚTNÍ (Beneš Grünwald)
  4. Dávnému druhu. (Viktor Dyk)
  5. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  6. NOVÉ LÁSCE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. DÍVČÍ PROFIL. (Adolf Červinka)
  8. CO MLUVÍ BYSTŘINA. (Viktor Dyk)
  9. Já nejsem básníkem. (Adolf Heyduk)
  10. RÁNA. (Jaroslav Vrchlický)