Den

Stanislav Kostka Neumann

Jak mléko čerstvě nadojené vzduch vlažný je, hustý a zpěněný. A mně je líto modré mušky, kterou jsem náhodou rozmáčkl. Dnes věru bych nemohl ptáka střeliti, povelem krutým přerazit zpěvy: jak balvan ohromný spadl by s větve, a země pod ním by zaduněla. Kam bych se ukryl strachem a studem? Slunce by všude mne nalezlo. Slova by neřeklo, jen by se dívalo jarním svým zrakem. A já bych byl nah. Ptačími písněmi poset je den, jako když sestoupnou všecky hvězdy a vedle sebe, nad sebou, v pravo, v levo paprsků štíhlé ruce si podají. Ptačími písněmi poset je den. Ve všem je nějaký vnitřní tlak. Ničemu nechci způsobit hoře. A pozor dám také, aby můj stín nepadl na nic jako mrak.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

405. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já nejsem básníkem. (Adolf Heyduk)
  2. ROZLOUČENÍ. (Adolf Brabec)
  3. Žal. (Adolf Heyduk)
  4. NA MOŘE! (Josef Svatopluk Machar)
  5. MRTVO V DUŠI. (František Taufer)
  6. 2. Nebezpečně-ostrá střela, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  8. ŽIVOT. (František Soldan)
  9. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)
  10. VÍLY. (František Soldan)