MEDITACE.

Adolf Brabec

MEDITACE.
Z nadějí mých šedý popel zbyl a tváře mrtvých přátel krouží kolkol, ten život můj divý tanec byl a upomínkou zbyl naň krutý bol. Má duše bědná tak smutna jest a teskná, smutnější je den co den, všdyťvždyť snů mých růže nemohou již kvést, co zbývá, chudou vzpomínkou je jen. Jsa dítě, líbával jsem kříž, ten rozmetán mně bídně do všech stran, když naslouchám, tu slyším již ve dáli mroucí zvuky hran. Pak zmlkne smutek, zmlkne, zmlkne vše a mlčky děsná propasť zeje kol, jež květný nadějí luh zře – a v srdci zanechá jen bol... 111

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec