ŠTĚSTÍ.

Adolf Brabec

ŠTĚSTÍ.
Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, več člověk věřil a o čem sníval, jak květem luzně zřel před sebou kvésti, odvanul první bouře mu příval. Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, jen hrstka z louky pestrého kvítí: dnes cítíš tu vůni, vidíš je kvésti, a zítra suché v ohni se vznítí. Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, ve lásce mizí, v naději hyne, neuzří štěstí ni vonět, ni kvésti, život můj dále mi bez štěstí plyne. – 115

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec