ŠTĚSTÍ.

Adolf Brabec

Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, več člověk věřil a o čem sníval, jak květem luzně zřel před sebou kvésti, odvanul první bouře mu příval. Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, jen hrstka z louky pestrého kvítí: dnes cítíš tu vůni, vidíš je kvésti, a zítra suché v ohni se vznítí. Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí, ve lásce mizí, v naději hyne, neuzří štěstí ni vonět, ni kvésti, život můj dále mi bez štěstí plyne. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

147. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nám prchlo všecko... (Adolf Heyduk)
  2. Já sešílel bych radostí... (Adolf Heyduk)
  3. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  4. ZDE MOHLY KVÉSTI RŮŽE. (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. BALLADA. (Bohdan Kaminský)
  6. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Naději. (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  9. XVII. Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží, (Jaroslav Vrchlický)
  10. 5 Co už v tom mém živobytí dnů mi jako tráva svadlo, (Jan Neruda)