POVZDECH.

Adolf Brabec

POVZDECH.
Jak vějíř by svým vánkem juž zkojil celý kraj, a obéval ji spánkem, do nitra vnořil taj: Je noc a hvězdy svítí na bludných dráhách svých, jak bílé zlaté kvítí rozsáhlých po lesích. Ve kraji ticho všude, vše dřímá, měkce spí, co posledního zbude, to v mé se duši chví. 152

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec