POVZDECH.

Adolf Brabec

Jak vějíř by svým vánkem juž zkojil celý kraj, a obéval ji spánkem, do nitra vnořil taj: Je noc a hvězdy svítí na bludných dráhách svých, jak bílé zlaté kvítí rozsáhlých po lesích. Ve kraji ticho všude, vše dřímá, měkce spí, co posledního zbude, to v mé se duši chví.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

241. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sklonila noc hlavu svoji, (Adolf Heyduk)
  2. Jasná noc. (Adolf Heyduk)
  3. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. Stesk. (Anna Simerská)
  5. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  6. Ukolébavka. (Adolf Heyduk)
  7. Serenada. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XXXV. Hled na hustých stromů řady (František Ladislav Čelakovský)
  9. Co si vlny povídaly. (Růžena Jesenská)
  10. BLÍN. (Adolf Bohuslav Dostal)