PRVNÍ LÁSCE.

Adolf Brabec

Když jsem Tě poznal, poupátko moje, kdo ví, zda byla’s šestnácte let, prvně jsem zlíbal tvářinky Tvoje s krásným tím zrakem, modrým jak květ; jak jsi se, štíhlý andílku, smával, jakoby patřil celý nám svět, na srdce mladé když jsem Tě brával, ó škoda dob, jež nepřijdou zpět. jak lilje květ Tvá dušinka byla a mladost, láska voněla v něm, jak božskou rosu ústa má pila a v objetí Tvé když padal jsem něm, ó všecko dnes je pohádka pouhá, ve první lásce života květ, pak zbude touha, šílená touha se v doby mládí vrátiti zpět. Ó lásko čistá z nadhvězdné říše, Tě člověk jednou poznává jen, na křídlech bílých vznášíš jej výše a mizíš, prcháš, zapadáš v sen; To není láska, co potom přijde, tak měsíc září na tichou zem, však jak je krásné, když slunce vyjde, to láska první v objetí Tvém.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

337. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. HOŘEC. (Alois Škampa)
  3. Změna. (Josef Jaroslav Langer)
  4. Zahrádka Boží. (Vilém Ambrož)
  5. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  6. Když kvetly jabloně růžové... (Růžena Jesenská)
  7. IV. Rozmilé dítko, (Adolf Heyduk)
  8. XLIX. Vím už, lípo, tvoje květy (Josef Uhlíř)
  9. Karafiát. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Kol zlatých vlásků modrou stuhu... (Adolf Heyduk)