KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM CHIEMSKÉHO JEZERA...

Adolf Brabec

KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM
CHIEMSKÉHO JEZERA...
Ach večer, ten večer mi nezmizí z duše, tak příbuzný, tesklivý pocit mne jal, když rychlíkem jeli jsme v horečné tuše, zřít zámek, jejž vystavěl bavorský král. Jen krvavá růže nám v červáncích vzplála, nad Alpami lehounký zachvěl se flór, jak rozsetá stráže když před námi stála ta světélka vesniček z modravých hor. A němě jsem hleděl po neznámém kraji, měl neznámé přání jsem, neznámý cit, jež lidská si duše jen vytvoří v báji, když vykřik’ kdos: v dálce je jezero zřít. Před zámkem jsem černé zřel rozvité kvítí, na hladině lehounký větřík si hrál, mne zdálo se, na loďce jakby jel sníti v černém svém pláštíku nešťastný král... 47

Kniha Listí padá... (1898)
Autor Adolf Brabec