SESTRA BOLEST.
1-1Tak jsem ji potkal: pod borovou strání
1-2uprostřed lesa za dne umírání –
1-3a byla krásná ve vůni a tichu,
1-4krásnější ještě víc, že nesváděla k hříchu.
2-1Řekl jsem jí: „Sestro, v jizbu vejdi se mnou,
2-2dřív než noční stíny ze strží se vzedmou,
2-3za mým stolem sedni, pojez, co mi dáno,
2-4a pozdrž se u mne, až zas bude ráno...“
3-1Uposlechla, vešla, naplnila chyši,
3-2po chvíli už řekla, že mé srdce slyší. –
3-3A hladí mi vlasy a hladí mi tváře...
3-4Okna jsou však temná, nevstává v nich záře...
4-1Nevstává v nich záře, neblíží se k ránu,
4-2nebesa jsou pustá, mají samou ránu,
4-3před mou chyší venku stromy hučí dlouze
4-4a zdvíhají větve jako v marné touze...
5-1Větve vyzdvihují, spouští v resignaci,
5-2volají za sluncem, proč se nenavrací –
5-3a netrpěliví hlasitě se zlobí.zlobí,
5-4proč se narodili do tak divné doby...
6-1Sestra Bolest slyší, jak se stromy vadí,
6-2konejší mi srdce, po tváři mne hladí –
6-3v očích plno vláhy, ale slova nemá,
6-4tíhou všeho kolem je jakoby němá.
21
7-1Potkal jsem ji v lese v chvíli usínání
7-2už na samý večer pod borovou strání –
7-3pozval jsem ji k sobě, a se mnou se dívá,
7-4na nejhlubší půlnoc jak se připozdívá...
16. III. 1916.
22