BRATRSKÉ HOVORY.
Nejtrpčí chvíle nás sblížily k bratrství přetěžkému,
že víme, čím jsme povinni sobě i poslání svému.
Samotní vyjdem’. Mlčky půjdeme obzory zmračenými,
druh druha v křižovatkách poznáme tajnými znameními.
Tu řeknem’ sestře: „Zdráva buď! – Již brzo bude po hoři!“
A v odpověď nám na čele polibek tichý zahoří.
Tam řeknem’ bratru: „Silný buď! – Je svatý cíl i cesta tvá!“
A on se mlčky přidruží, a půjdem’ dále spolu dva.
I nepřítele potkáme a řekneme: „I ty v náš vejdi dům!“
Tvář zakryje a odvrátí v odpověď našim pohledům.
Pak přijde noc, a hvězdy v ní zajiskří s nesmírné výše.
I ony budou hovořit se srdci našimi tiše...
V sled vyjde slunce nad obzor, jenž v mracích zahalen dříme,
a my je v hluboké pokoře poklonou pozdravíme.
71
Tu prvně zjevným stane se bratrské naše znamení:
tváře všech budou slunečné a bílá naše odění.
A tehdy – na Hoře Proměny se skončí naše dílo,
neboť od naší bělosti i v kraji bude bílo.
30. I. 1917.
72