BRATRSKÉ HOVORY.

BRATRSKÉ HOVORY.
Nejtrpčí chvíle nás sblížily k bratrství přetěžkému, že víme, čím jsme povinni sobě i poslání svému. Samotní vyjdem’. Mlčky půjdeme obzory zmračenými, druh druha v křižovatkách poznáme tajnými znameními. Tu řeknem’ sestře: „Zdráva buď! – Již brzo bude po hoři!“ A v odpověď nám na čele polibek tichý zahoří. Tam řeknem’ bratru: „Silný buď! – Je svatý cíl i cesta tvá!“ A on se mlčky přidruží, a půjdem’ dále spolu dva. I nepřítele potkáme a řekneme: „I ty v náš vejdi dům!“ Tvář zakryje a odvrátí v odpověď našim pohledům. Pak přijde noc, a hvězdy v ní zajiskří s nesmírné výše. I ony budou hovořit se srdci našimi tiše... V sled vyjde slunce nad obzor, jenž v mracích zahalen dříme, a my je v hluboké pokoře poklonou pozdravíme. 71 Tu prvně zjevným stane se bratrské naše znamení: tváře všech budou slunečné a bílá naše odění. A tehdy – na Hoře Proměny se skončí naše dílo, neboť od naší bělosti i v kraji bude bílo. 30. I. 1917.
72