CESTOU.

Jan Vrba

CESTOU.
Zas cosi doznělo... Nad hlavou lípy – jdu starou setmělou alejí... Chce se mi dělat surové vtipy a občas tlumeně zakleji... I lidské tváře člověk si zhnusí... Dnes clowna z cirku viděl jsem... Jak volně a svobodně oddechnu si, až budu daleko ze lesem... Daleko za lesem... Vrátím se zpátky – až v dálce slibně zahříme... Bože můj na nebi – život je krátký – a my se ještě vracíme! Vzduch je tak těžký a tlačí a dusí, šelestem stébel směje se zem... Než přejde krajinou, člověk si zhnusí touženou vyhlídku za lesem... Chce se mi dělat surové vtipy a občas tlumeně zakleji... Parlament! Vídeň! – Nad hlavou lípy s hvězdami potichu šeptají... 16. VII. 1917.
83