KŘÍŽ ZA VSÍ.

KŘÍŽ ZA VSÍ.
Zapadlo slunce... Západ ještě řeřaví a blýská, všecko je modře zšeřeno... Jsou louky v běli mlh – pode mnou leží víska, a nevzpomenu na jméno... Silnice chvátá k ní, na návsi lípy voní – ve stráni šumí tmavý bor, ze dvorů jasně zvoní,zvoní kosy z pod jabloní v radostný o žních rozhovor. Na střechách doškových i divizna se tyčí, a netřesk růže rozvíjí – u nízkých plotů zahrádek je lopucha a mlíčí pod trsy žlutých lilií. A celá krajina má sladce měkké rysy, z potoka táhne svěží chlad – večerní hvězda v dálce nad pohořím visí, a nechce se jí zapadat... I mně se ještě nechce, nechce jíti zpátky, třeba je stále chladněji – snad uviděl bych státi hocha u zahrádky – ale já půjdu později... Až hloub se ještě zešeří, uslyším tiché štkání, modlitbu jakous’ tesknící... Pak vstanu potichu, po mezích přejdu strání a půjdu spící vesnicí... 81 A za vsí až, kde chalup tlum se úží, vybíhá cesta do polí – uvidím černý kříž ve věnci z planých růží a u srdce mne zabolí... 20. VII. 1917.
82