JE TICHÁ NOC, je světlá noc, pod okny voda zpívá,

Jan Vrba

JE TICHÁ NOC, je světlá noc, pod okny voda zpívá, JE TICHÁ NOC, je světlá noc, pod okny voda zpívá,
měsíce teskná čaromoc změť střech klikatou polívá – a kdesi v dálce, snad se zdá, hory se divně věží, a hvězdná záře tajemná přes noc celé je zasněží.
Je tichá noc, je vlahá noc, poslední letní zrání kouzelnou čeká na půlnoc, až kolem půjde po pláni, až pošle hvězdy do hor spat a v touhy teskné muce sedne si na mez zaplakat vášnivě dlouze a prudce... Je světlá noc, a země v ní spí-nespí, polou dřímá vlak v dálce, voda blízko zní, a všecko mne objímá – průsvitná krása, půlnoc hvězd „básníku bratře“ mi říká – a radost změněná na bolest srdce se dotýká... 12. VIII. 1916.
14