SVÍTÁNÍ NA VÝCHODĚ.

Jan Vrba

SVÍTÁNÍ NA VÝCHODĚ.
Sen teskný přešel – svitlo zase ráno... Van svěží přiběh’ zadouti v mé okno, které bylo zotvíráno, bych slyšel hlahol kohoutí. Tma venku zřidla na šeď popelavou, splývala v stíny změti střech; naproti oknu lípa třásla hlavou, a v dálce hořel jitřní žeh. A viděl jsem: lesk hvězd se šlářem potáh’, a nebe zmodralé je níž, je stále jasněji až k dvorcům na samotách, a jitro stále blíž. Kdo spal až dosud, vstává z lože svého, chystá se práce ujati... I čekal jsem na pokyn Tajemného, zda možno v díle ustati... Den zvolna rostl, jitro bylo svěží, jak jenom jarní může být – do jeho krásy zněly zvony s věží, a tráva byla jeden třpyt... Slyšel jsem jen, jak všecko uchváteně den vytoužený velebí... Tu zašeptal jsem, sepnuv horké dlaně: „Otče náš, jenž jsi na nebi...“ 4. IV. 1917.
66
Básně v knize Zahrada getsemanská:
  1. KRÁLOVSTVÍ ŽENY.
  2. JE TICHÁ NOC, je světlá noc, pod okny voda zpívá,
  3. MODLITBA V ÚZKOSTI.
  4. TICHÁ PÍSEŇ.
  5. ČESKÁ KRAJINA.
  6. NOC.
  7. UŽ TADY NEBUDEM’, leč země krásná ještě
  8. SESTRA BOLEST.
  9. ZASTAVENÍ.
  10. PŮLNOC.
  11. NA NEZNÁMÝ HROB.
  12. PERPETUUM SILENTIUM.
  13. ZAHRADA GETSEMANY.
  14. MÁ VLAST.
  15. RODNÉMU KRAJI.
  16. PRAZE.
  17. HODINA JEDENÁCTÁ.
  18. NOČNÍ STRÁŽ.
  19. HOVOR S MILOU.
  20. JITRO.
  21. DOKVÉTAJÍCÍ AKÁTY.
  22. PÍSNIČKA O BABÍM LÉTU.
  23. NAD LIPINOU.
  24. IRONICKÁ PÍSEŇ.
  25. VE DVOJÍM SOUMRAKU.
  26. LOM.
  27. PŘED ÚSVITEM.
  28. SVÍTÁNÍ NA VÝCHODĚ.
  29. JARNÍ DEN.
  30. NESPRAVEDLIVÁ CHVÍLE.
  31. BLAHOSLAVENI TIŠÍ...
  32. KRÁSNÝ DEN.
  33. BRATRSKÉ HOVORY.
  34. ŘEČ JANA KŘTITELE.
  35. VĚTRNÁ PÍSNIČKA.
  36. UKOLÉBAVKA.
  37. VICHŘICE.
  38. VLAHÝ VEČER.
  39. KŘÍŽ ZA VSÍ.
  40. CESTOU.
  41. EXODUS.
  42. ZTRATIL JSEM...
  43. ZASE...
  44. ÚŘEDNÍ ZPRÁVA.
  45. BABIČČINY ZVONY.
  46. SÝČEK.
  47. TICHO.
  48. POHLED Z HRADČAN.