HODINA JEDENÁCTÁ.

HODINA JEDENÁCTÁ.
Nepříjemná noc je, sychravo až zebe, temno halí zemi, mraky kryjí nebe, neviděti hvězd... Nad pláněmi polí vítr basem zpívá, stále černěj’ tmí se, víc se připozdívá, půlnoc blízka jest. Nejistota slavná leží nad vodami, skličuje nás bázeň a jsme sladce sami uprostřed svých cest... Za námi sta dědin ve tmách tiše leží, před námi se zdvíhá k nebi tisíc věží dřímajících měst. Závidíme spícím, kdož na stráži bdíme, radost procitnutí, k níž je probudíme písní vítěznou – třeba hrdi víme, že hodiny příští nás jedině na svém slavném stanovišti vzhůru naleznou... Z hloubek údolí je slyšekslyšet šplouchat řeku, lesy táhle šumí kdesi v nedaleku stranou vsí a měst... Závratná je výška kleneb nad hlavami, nesmírný je prostor, a my jsme v něm sami uprostřed svých cest. 46 Nepříjemná noc je, sychravo až zebe, temno halí zemi, mraky kryjí nebe, neviděti hvězd... Nad pláněmi polí vítr basem zpívá... Pane, zůstaň s námi, neb se připozdívá – půlnoc blízka jest. 28. VIII. 1916.
47