VĚTRNÁ PÍSNIČKA.

Jan Vrba

VĚTRNÁ PÍSNIČKA.
Zlatý prach tančí, jepic rej, na nebi oblak je bílý – můj lehký větře, ještě hrej v korunách osik chvíli. Můj sladký větře, ještě hrej, větře můj mladý a čistý, a na všech větvích zpřevracej na ruby všecky listy. Hvízdej si, tanči, mám tě rád – pro svoje mládí jsi v právu – obilí škádli, nenech je spát, pocuchej línou trávu. Vyskoč si, vzkřikni a zas leť ke vsím a k dvorům a k městu – co je ti příkop, co je ti zeď – máš všudy volnou cestu. Až k slunci vyskoč, zavýskni, ve výšce zatoč se prudce, prach zameť s cesty, vodou hni, kde třeba, přilož ruce. Své vlastní síly vědomý odfoukni na stranu mraky – a české spící svědomí probudit můžeš taky! 15. II. 1917.
74