ZTRATIL JSEM...

Jan Vrba

ZTRATIL JSEM...
Vítr se nad mlázím nese, potichu šepotá... Kdo ztratil cestu v leselese, nadarmo se ho ptá. Já ztratil pěšinku tenkou, jež za mnou šla až v bor, když v chůzi za myšlenkou jsem dospěl na lem hor. Tu sed’ jsem do houští kalin omšelý na balvan, a sladká vůně malin přiběhla ze všech stran... Listí se nade mnou třese, je ticho v okolí... Ztratil jsem pěšinku v lese a mne to nebolí... Je ptáku třeba cesty? Je větru určen směr? A zda-li samy hvězdy nebloudí v hloubkách sfér? Mám v duši přemíru štěstí a věřím ve svůj rod! Až začne jitro kvésti, vydám se na východ. 86 A půjdu zelenou šeří, nehmotný, přelud jen podoben plaché zvěři, když táhne z lesa ven. Spatřím, jak pomalu v dnění nebe se zardívá – a jitřní pozdravení mi brávník zazpívá... Ztratil jsem pěšinku tenkou – však dřív než vzejde den – na pouti za myšlenkou zas vyjdu z lesa ven. 16. V. 1917.
87