ZTRATIL JSEM...
Vítr se nad mlázím nese,
potichu šepotá...
Kdo ztratil cestu v leselese,
nadarmo se ho ptá.
Já ztratil pěšinku tenkou,
jež za mnou šla až v bor,
když v chůzi za myšlenkou
jsem dospěl na lem hor.
Tu sed’ jsem do houští kalin
omšelý na balvan,
a sladká vůně malin
přiběhla ze všech stran...
Listí se nade mnou třese,
je ticho v okolí...
Ztratil jsem pěšinku v lese
a mne to nebolí...
Je ptáku třeba cesty?
Je větru určen směr?
A zda-li samy hvězdy
nebloudí v hloubkách sfér?
Mám v duši přemíru štěstí
a věřím ve svůj rod!
Až začne jitro kvésti,
vydám se na východ.
86
A půjdu zelenou šeří,
nehmotný, přelud jen
podoben plaché zvěři,
když táhne z lesa ven.
Spatřím, jak pomalu v dnění
nebe se zardívá –
a jitřní pozdravení
mi brávník zazpívá...
Ztratil jsem pěšinku tenkou –
však dřív než vzejde den –
na pouti za myšlenkou
zas vyjdu z lesa ven.
16. V. 1917.
87