JARNÍ DEN.

Jan Vrba

JARNÍ DEN.
Skřivana jsem slyšel z blízka, vyšed z domu ven; na zahradě kvetla líska – voněl jarní den... Topoly se radovaly, že už zavál jih; s hlav se ztrácel horám v dáli zatvrzelý sníh... Hejno housat žloutlo v trávě, stará syčela... Nechtělo se jarní slávě věřit docela... Jaro že už? U nás také? – Všude na zemi? A myšlenky všelijaké hlavou táhly mi... Potom zvonů znění chudé v šero zaznělo... A snad věčně mrtvo bude, co nás bolelo? – – Šero zhoustlo nad lukami, měsíc přejal moc... Byli jsme: zem a já sami – vůkol vlahá noc... 14. IV. 1917.
67