ZASTAVENÍ.

Jan Vrba

ZASTAVENÍ.
Viděl jsi, poutníku záhadný, bloudící lesem a tmou, kapradí v půlnoci kvésti? Viděl jsi, bratře můj tajemný, když jsi šel otčinou mou, viděl jsi, viděl’s tu štěstí? Já nevím, jak se ti líbila drahá mi přehořká zem kvetoucích trnek a hloží, v níž kvetem’ bez lásky, bez vůně, klopotně líchou svou jdem’; ale věř, je to zem boží! Já nevím, proč jsi se zastavil. Zlákal tě západní nach, z nějž soumrak se do kraje snáší? Tesklivá krása tě zajala? Či v srdce ti napadl strach našimi otčenáši? Nevím, proč hlavu jsi nachýlil, proč se ti zajiskřil zrak, a proč jsi sešel na scestí... Viď, voda bublala na blízku, zazpíval večerní pták... A ty jsi ucítil štěstí? – 10. II. 1916.
23