NOČNÍ STRÁŽ.

Jan Vrba

NOČNÍ STRÁŽ.
Sny nejdou; dlouhé noci jsou, a hvězdy září bíle. Na oknech květy kreslí mráz, a divný čarodějník Čas na věčnost mění chvíle. A jedny umrou, druhé jdou, a běhu konce není. Já cítím: kdosi nade mnou rozprostřel náruč tajemnou a zajal moje snění. Mne určil za výzvědnou stráž a přikázal mi bdíti a vyhlížeti oknem venven, až spolčenec náš, nový den, nad strání signál vznítí. Já čekám. Míjí hodiny. Já čekám věrně dále... Zapadá hvězda za hvězdou, a jiné zvolna ve výš jdou – a noc je neustále... Tak dlouho čekám. Do oken se kalné šero dívá. A nevím, zda to po polích mne v spolku s nocí šálí sníh – či už se rozednívá... 3. II. 1917.
48