PŘED ÚSVITEM.

Jan Vrba

PŘED ÚSVITEM.
Stříbrné šeření, půlnoc se naklání, nahý lesk ustydl v hladině vodní – všecko je předzvěstí nového šírání, bázlivou pověstí o dni... Do dálky dlouhý ránlán prorytý brázdami je jako mlčení zrazené nocí – a za ním krajina žaluje vodami na svoji sirobu Otci... Z potoka průvod mlh jak panen z koupele vychází, klaní se, v bílý pláč taje – po něm hvězd záření bezradně rozchvělé utíká v daleké kraje... Křik ptáka chřástala do ticha ozve se, jako když prostřed luk o pomoc volá – bukač si v rybníku rákosím zatřese, udělá u břehu kola... Jdou hvězdy potichu, k jitru se naklání, nebe se zrcadlí v hladině vodní. – Na hrázi osiky a břízy po stráni šeptají ze snění o dni... 6. IX. 1916.
65