KRÁSNÝ DEN.

Jan Vrba

KRÁSNÝ DEN.
Poslušně se celá země v radost proměnila. Zelení se zplihlá tráva jasně rozzářila, po nebesku oblak bílý pomalu se vleče, na potoce pod olšemi živé stříbro teče. Vzduchem plují babí léta, vítr tence svistí, javory se přioděly v temně rudé listí – každý z keřů prohořívá nazlátlými světly, ptáci se z nich ozývají – ještě neodlétli. Do dálky jdou pole řadou, kam se obzor sklání, široký klid na nich leží jako pousmání, a za nimi horská pásma temněmodrých lebí pnou se jako výkřik země, jako pocel nebi... Kdo mi dává tuto radost jak milému děcku – kdo zapálil slávu barev, krásu světa všecku – kdo to nad mou hlavou nebe z čisté modři sklenul, abych aspoň na hodinu všeho zapomenul? 31. IX. 1916.
70