NA NEZNÁMÝ HROB.

NA NEZNÁMÝ HROB. Jeníčkovi Kostlivému.
Hluboká noc – měsíční světlo – na nebi hvězdy... Všecko jak loni – a jak to bývalo vezdy... Silnice stejná, a na ni řadou, jak stojí stromy, stíny se kladou... Je bezvětří.... Byl dobrý hoch, a měli jsme se rádi – svedlo nás spolu, co svést může v mládí: školácké podvody, úskoky i lsti – společné lásky i nenávisti... Jedenáct roků tak druh vedle druha, vesele časem a časem i ztuha, často i s napětím poslední síly s životem jsme se junácky bili... Není ho více... Nechci věřit ani... Chodí však v smutku stará známá paní – a když já smeknu, a ona mne zočí, v odpověď slzy vyskočí jí z očí... Vyšel jsem z města... Chce se mi až k ránu vzpomínat tiše zesnulého v Pánu – a až jitřní vítr probudí se v listí, vzpomenu i našich – nenávistí... 25 Hluboká noc – měsíční světlo – na nebi hvězdy... Všecko jako loni, a jak bylo vezdy... Silnice známá, a na ni řadou studené stíny napříč se kladou... Je dosud bezvětří... 21. VIII. 1916.
26