ŽITNÝ LÁN.
Od meze k mezi oblak přeletuje –
od meze k mezi zní tlumený hlas...
Je svaté ticho, vítr lehce duje,
pokorně sklání se kde který klas...
A zlatý oblak jako úsměv Páně
třese se nad nimi, k milosti zve,
jakoby k žehnání vztahuje dlaně,
aby v sled sestoupil v bratrstvo své...
Je svaté ticho v chvíli přetajemné...
Zlatý prach ulehl na žitný lán...
Každému klasu se do očí vemne,
každý jím bude požehnán...
Hospodář přijde, smekne širák s hlavy,
udělá kříž a hlavu pochýlí –
k modlitbě děkovné se cestou pozastaví,
aby šel dále po chvíli...
Když dojde, poví v rodiny své kole,
dřív než chléb bude do úst brán:
„Včera jsme měli žitem seté pole –
a dnes už máme žitný lán.“
A selka řekne: „Děti, modlete se,
aby Bůh ještě pšence požehnal...požehnal...“
Ale zrak dětí k tátovi se vznese,
jak by byl venku zázrak udělal...
52
A bude slavno: – venku první zrání
zašumí po lánech temně,
a v senci oběd jako přijímání
změněné podstaty země...
53