ŽITNÝ LÁN.

ŽITNÝ LÁN.
Od meze k mezi oblak přeletuje – od meze k mezi zní tlumený hlas... Je svaté ticho, vítr lehce duje, pokorně sklání se kde který klas... A zlatý oblak jako úsměv Páně třese se nad nimi, k milosti zve, jakoby k žehnání vztahuje dlaně, aby v sled sestoupil v bratrstvo své... Je svaté ticho v chvíli přetajemné... Zlatý prach ulehl na žitný lán... Každému klasu se do očí vemne, každý jím bude požehnán... Hospodář přijde, smekne širák s hlavy, udělá kříž a hlavu pochýlí – k modlitbě děkovné se cestou pozastaví, aby šel dále po chvíli... Když dojde, poví v rodiny své kole, dřív než chléb bude do úst brán: „Včera jsme měli žitem seté pole – a dnes už máme žitný lán.“ A selka řekne: „Děti, modlete se, aby Bůh ještě pšence požehnal...požehnal...“ Ale zrak dětí k tátovi se vznese, jak by byl venku zázrak udělal... 52 A bude slavno: – venku první zrání zašumí po lánech temně, a v senci oběd jako přijímání změněné podstaty země... 53